Úterý, 29. 7.

Spali jsme pár hodin, ráno v sedm jsme vyráželi do mé nové práce. Filipa jsme nechali zamčeného s pitbulem... nebudu vás napínat, přežili to oba:). Všechno probíhalo výborně. Můj první den začal přivítáním učitelů ve školním divadle. Každý učitel měl připravený šanon, ve kterém našel všechna pravidla, postupy a kontakty na tento školní rok. Ředitelka školy představila nové učitele (všem se tleskalo), a pomocný personál (těm se tleskalo ve stoje), prošla změny oproti loňskému roku (učitelé například smí mít ve své učebně pouze vodu, je zakázané mít tam jiné tekutiny či jídlo) a přidala perličky („naše nová učitelka Lenka jde se svými studenty po škole rovnou do bufetu na pivo, protože to se prý v jejich zemi dělá“ Je divné, že ještě neví, jak umí Ginny občas zveličovat). Následovala schůzka učitelů angličtiny, kde jsem poprvé porušila školní pravidla – rozdala jsem jim hořické trubičky a nechala kolovat plechovku s lázeňskými oplatkami. Nemusím podotýkat, že mí noví kolegové ochotně porušili pravidla se mnou a jali se ochutnávat. Samozřejmě nechyběla ani Becherovka v malých lahvičkách, ale tu okamžitě ztopili do kapes (ve škole a v okruhu 1000 stop od ní nesmí být viděny návykové látky, vč. alkoholu a tabáku). Zbytek dne jsem se seznamovala s dalšími kolegy. Spousta z nich pro mě měla připravený nějaký malý dáreček ze školních zásob – dostala jsem například tři různá trička s logem školy a školní mávátko. To mě pobavilo asi nejvíc, protože jsem něco podobného nedržela od dob, kdy jsem musela povinně mávat na prvního máje. Když jsem jim vysvětlila, že má pro mě mávátko spíš negativní konotaci (a proč), byli z toho úplně hotoví a jakmile přišel do skupiny někdo nový, ozvalo se „Řekni mu o tom mávátku, řekni mu o tom mávátku!“
Ze školy jsem si vezla dva postřehy: že mí kolegové budou asi fajn, a navíc mají zdravý rozum (což při těch všech nařízeních a pravidlech obzvláště oceňuji), a že mi budou asi dost pomáhat.
Domů jsme se s Ginny dostaly asi v půl šesté; a konečně byl čas na to, abychom s Filipem vybalili. V noci jsme si ještě chvíli povídali... zmínili jsme řízení a Ginny navrhla, že bychom si mohli zkusit zařídit ještě dnes. A tak se stalo, že se Filip ocitl za volantem Fordu Explorer, největšího jeepu prodávaného v naší malé zemičce, a jednoho z menších tady, a vozil nás po neosvětleném Lake Havasu (nemají tu osvětlené silnice, prý aby viděli hvězdy). Vyjížďka byla výborná, Ginny nám ukázala ostrov a řekla, kde jsou nejdůležitější místa. Doma jsme si ještě chvíli povídali a v půl jedné, opět se spánkovým deficitem, na kutě!