Neděle 10.8.

Začala jsem pomalu třídit tu necelou tisícovku papírů, co se mi sešla za týden mé nepřítomnosti. Bylo to čiré zoufalství. Půl dne mi trvalo jen to utřídit a odškrtat si, co mi kdo dal. Odpoledne jsme jeli za Ginninou učitelkou jógy; byli jsme totiž pozvaní na cvičení a večeři. Barbara je civilním povoláním inženýrka a má naprosto originální dům podle svého návrhu (je velmi otevřený do krajiny, a úplně jiný než místní architektura zn. zabedni, co se dá, slunce je zabiják). Nejvíc nás asi dostal prosklený záchod (na straně do ulice) a skleněná stěna sprchy na straně do zahrady. Jenom světlo a prostor, žádná tajemství. Moc příjemně jsme si zacvičili i popovídali, k tomu pojedli závitky se syrovou zeleninou (Barbara už totiž přes rok nejí nic jiného než syrovou stravu), a v naprosto povznesené náladě jsme vrátili domů. PS: záchod jsme nepoužili, takže nemůžu povyprávět, jaké to je, když vás u toho pozorují sousedi.