Ráno jsme se nechali kyvadlovým spojem dovézt zdarma na letiště (taky rada od Ginny). Let do Washingtonu probíhal kupodivu v pořádku, odchyt na letišti také, nezbývalo než si zajít na hotelovou večeři a zabydlet se do pokoje. Pro změnu v něm na nás opět čekala Bible Večer jsem se šli s Filipem projít po čtvrti Alexandria, ve které jsme byli ubytováni. Přesně podle varování lidí od Fulbrighta tu bylo dusno a vlhko (místní tomuhle počasí říkají ´muggy´). Stromy doslova řvaly, a my nedokázali přijít na to, jestli ty šílené, silné zvuky vyluzují ptáci nebo nějaký Xkrát zmutovaný typ cikády. Když už jsme se oba chystali jít spát, spustil požární alarm. Po chodbě běhal nějaký chlapík a křičel ,go, go, go, go!, Hodili jsme něco na sebe, na rychlo jsme sbalili naše dokumenty a notebook a vyběhli jsme na chodbu, do davu ostatních účastníků, vesměs jen v pyžamech, protože na rozdíl od nás museli zachránit i své ratolesti. Postáli jsme si půl hodiny před hotelem, prohlídli si americké požárníky, a šli si zase lehnout. Prý falešný poplach. Děti, co dnes přijely z ostatních zemí, si musely připadat jak v americkém akčním filmu.
Žádné komentáře:
Okomentovat