Pátek 1. 8.

Z hrůzou jsem zjistila, že jsem za celý týden nestihla připravit téměř nic. Ve škole jsem obíhala všechna poslední zákoutí, ve kterých jsem nebyla, jako např. studentskou knihovnu či kopírovací centrum. Už jsem se ani moc necukala, když mi řekli, že na velké kopírce (zabírá téměř celou místnost, děruje, sešívá, umí asi uplně všechno... nedivila bych se, kdyby zvládala i pletací programy či těhotenské testy) se dá kopírovat a tisknout neomezené množstí papírů, protože za tisk neplatíme. Je to místnost hrůzy, celý stroj se třese, plodí stovky kopií a vydává monotónní chrčivé zvuky, v sálajícím teple pak pietně stojí hlouček učitelů poulících očima. Podařilo se mi dostat do školního mailu, známkovacího systému, online docházky a školního chatu, který máme povinnost používat. Dá se tak nejrychleji komunikovat se všemi zaměstnanci, a to i během hodin (když například posílám studenta do knihovny, napíšu to knihovnici Amy, a ta mi za chvíli odepíše, jestli onen student opravdu dorazil, takže tak jako sbor zároveň monitorujeme i veškerý pohyb studentů po škole).
Najednou bylo odpoledne, takže jsem popadla většinu učebnic a materiálů, zajásala nad tím, že se zde běžně chodí do práce i o víkendu, protože to znamenalo, že bych přípravy na příští týden mohla ve finále i zvládnout, a vydala se domů.
Večer Ginny s Chrisem za našeho finančního přispění pořádali housewarming /goodbye party. Přišla velká část mých kolegů, Ginniny rodiče, Chrisovi známí (vesměs policisté) a pár dalších, celkem asi 40 – 50 lidí. Na nesnesitelně horkém betonu na zahrádce se otevřelo štěně, instruované návštěvy přinesly balíky ledu a nasypaly je do krabice s trubkami do pípy. (konečně už vím, na co tu prodávají led v tak velkých množstvích). Filip s Chrisem ještě dojeli do řecké restaurace pro mísy s jídlem a párty mohla začít. Od těch českých se vlastně vůbec nelišila, až na to, že na konci se místní policta pokoušel naučit Filipa keg stand (keg se říká štěněti, keg stand se provádí tak, že člověk udělá u sudu stojku a oni mu pustí pípu do otevřených úst... no kromě toho, že je od prsou po vlasy od piva, to vlastně k ničemu není) a několik lidí nám tvrdilo, že určitě musíme zkusit beer bong (předpokládám, že tušíte, co to je; jestli ne, zadejte si to do YouTube). Kde je ta prudérní Amerika? No, nevadí, rozhodně jí nehledáme. Párty jsme si dost užili a mít za známé půlku místního policejního sboru taky není k zahození.
PS: Výzkum ohledně držení zbraní jsem vedla mezi kolegy učiteli ... opravdu každý tu má zbraň... ten jediný, kterého jsem tipovala na pacifistu (silně intelektuální tip), jich má doma šest.