TÝDEN OSMÝ

...začal výborně. V pondělí jsem dostala od jedné studentky růži, dnes od jiné vlastnoručně pečené cookies... mmmmmm, hýčkají si mě tu:) Zitra jsem od mých studentů pozvaná na hru amerického fotbalu, tak už se těším. Třeba to konečně pochopím.

Středa večer: Nepochopila jsem. Ale i tak to byla celkem zajímavá podívaná... mimo jiné i kvůli tomu, že jsem se mohla hodinu a půl dívat na opravdový trávník:) To za ty čtyři dolary opravdu stálo.
Ale nic není ztraceno, v pátek dostanu druhou šanci. Reprezentační mužstvo naší školy se totiž utká s naším úhlavním nepřítelem, Mohave High School. Hraje se každoročně jen jeden zápas, trofejí je zlatá lopata. Minule jeli naši studenti hostovat k MHS a byli dost tvrdě ostrakizováni (do pití jim přimíchali bleach, čili obdobu českého sava, házeli po nich vybité baterky a podobné laskominky... takže dá rozum, že se letos celá škola připravuje na to, že hosty přivítá, jak se patří. Dnes byla soutěž v dekorování dveří, aby se podpořil school spirit.Fotky příprav i fotbalového zápasu samotného zde. School spirit se tu bere opravdu vážně; návdavkem jsem přidala pár fotek skříněk atletů (plakátky jim vyrábí ti, co jsou ve spirit line, tedy většinou roztleskávačky.)
Pátek: Konečně se odehrála ona velká událost. Ráno jsme byli na pep assembly, kde se měl ještě více utužit school spirit. Večer nás pak čekal zápas. Vzhledem k tomu, že prodávali pouze limonádu, nebyli jsme svědky ani jednoho konfliktu. Zato jsme v poločase mohli obdivovat naše marching bands, tedy pochodující kapely, další fenomén. Kromě toho, že umí pochodovat na ulicích, si nacvičují právě pro podobné příležitosti celé sestavy, kde se dechy a bubny proplétají v dosti složitých formacích (a občas je u toho ještě obíhá chlapík s činely). Nechybí praporečníci (jak se vůbec říká lidem, co pobíhají po hřišti a mávají prapory?) a občas ani zápletka (např. Fantom opery). Je to docela bžunda.
No, naši vyhráli, co se dalo (jak zápas amerického fotbalu, tak utkání borců z publika v poločase: soutěž v přitahování se k tyči a klicích organizovala a sponzorovala americká armáda, zn. ty potvory vám vlezou všude. A vůbec, tohle je něco, na co si asi nezvyknu. Nejen, že na ně jde u nás ve škole denně reklama v televizi, ještě je pouští verbovat na půdu školy. Teprve tady vám dochází, jak je co celé reálné; jak vás s klidným svědomím naverbují a pošlou někam zemřít hned po střední škole... dost mě to děsí. Minulý týden jsme tady měli ve městě veterány ze současných válek; jestli vás zajímají jejich osudy, mrkněte na tohle.

Neděle = čas jít do kostela. Babtistická církev dnes pořádala mši na závodišti, to jsme si prostě nemohli nechat ujít. Poprosili jsme známé, jestli by nás nevyvenčili, a vyrazili jsme. Celé akci předcházel článek v novinách, kde místní pastor vysvětloval, že závodění je v Bibli, takže vlastně nedělají nic, co by se s ní neslučovalo. Když jsme dorazili, vyrazila nám dech naprosto nenucená nálada. Místní babtisté mají svou rockovou skupinu; zrovna hráli "Born to be wild", a to safra dobře. Mezi věřícími jste mohli vidět všechny věkové skupiny a pár rarit; třeba harlejáře, který měl na své kožené bundě hořící srdce a nášivku hrdě hlásající, že miluje Ježíše. Začínalo se v devět krátkým závodem (místní pastoři závodili na tříkolkách), pak následovala mše. Všechno bylo naprosto nenucené a příjemné, pastor prostě vzal mikrofon a srdečně pohovořil k lidem, co seděli v hledišti. Na konci jsme zazpívali čtyři rockové songy a šli jsme obdivovat exponáty, se kterými přijeli věřící - motorky, auta a trucks, tedy ohromné SUVy, či terénní automobily. Fotky i s živým modelem pro srovnání zde. Po fyzicky vyčerpávající procházce okolo okruhu se podávaly zdarma nanuky, hamburgery, a párky v rohlíku. Dokážete si představit něco takového u nás? A propos, podařilo si mi získat jednu NASCAR Bible, tedy vydání Bible pro NASCAR; mezi stránkami najdete profily a vyznání jednotlivých závodníků...