Nedalo mi to. Musela jsem se nechat vyfotit s mým týdenním přídělem slohovek. Opravováním trávím většinu večerů. Někteří z nás to řeší tak, že za opravování platí kolegyním na mateřské nebo v důchodu. Chápu. Jestli to takhle půjde dál, pustím žilou stipendiu od Fulbrightů:).
Dobrá zpráva: teploty tady klesly na snesitelných šestatřicet stupňů. Špatná zpráva: tím pádem se objevily mouchy.
Byla jsem se byla podívat na Freshman Rush Club Day, což je zoologická, ve které se snaží prvákům představit různé kluby na škole. Začíná to burácivou hudbou školní kapely (neměla jsem moc času to zkoumat, ale řekla bych, že si studenti záměrně vybírají ty nástroje, co dělají nejvíc rámusu, tedy dechové a bicí), kterou se snažily přeřvat roztleskávačky. Ty tu k tomu dokáží ještě zvedat kamarádky do vzduchu a různě si je pohazovat...těm ´létajícím´se říká flyers; a kromě toho, že pro ně není problém se zkroutit do opravdu krkolomnych pozic, se u toho zvládnou ještě usmívat, či zpívat... musím uznat, že i na roztleskávačky jsem tu změnila názor. Ne, že bych měla tendenci je vyhledávat, ale rozhodně se nejedná jen o ´křoví´, co stojí v uličkách s mávátky a v rozhalených teplákovkách. Ale zpátky k Rush Club Day. Studenty rozesadili do skupinek a vedoucí studentkých klubů je měli během asi dvou minut při jakési ´obíhačce´ přesvědčit, že ten jejich klub stojí za to, aby do něj vstoupili. Byla to docela legrace, i když mám pocit, že většina studentů nemohla v tom rámusu nic slyšet. Nejvíc mě asi pobavil klub, který lákal mj. na to, že chodí hodně nakupovat. Fotky zde.
Ve čtvrtek ráno jsme zajeli na schůzku místního Rotary klubu, byli jsme totiž požádání o krátkou prezentaci České republiky. Posnídali jsme s místními podnikateli - altruisty, načež jsme je pobavili prezentací o našem pivu, zásuvkách, zdravotnictví a Ivaně Trumpové. Poté, co nám poděkovali, jsem měla přesně dvacet minut na to, abych naskočila do auta a dojela do školy. Samozřejmě jsem vjela do jiné ulice, mapa, která normálně bývá ve dveřích auta, nebyla na svém místě, a čas utíkal... Po prvních asi deseti minutách frenetického zatáčení doprava a doleva jsem dojela zpátky na dálnici a nějakým zázrakem se dostala na ulici vedoucí ke škole. I tak jsem ale přijela pozdě... a vida, studenti seděli v klidu na svých místech, nikdo se nebavil, jako bych tam byla. Že bych je tak vycepovala? Až mi bylo trapně, měla jsem sto chutí si dát detention:)) Místo toho jsem dala studentům celohodinovou prezentaci ČR, samozřejmě oproti té ranní dosti pozměněnou o to, co je zajímá. A tu jsem pak zopakovala pro všechny moje třídy, aby nebyly ochuzené. Pití alkoholu v parku, a od osmnácti občas i s učiteli, hospoda, kde si člověk čepuje sám pivo, žádné detentions... Byli z toho úplně u vytržení. A taky se jim moc líbily fotky Prahy a Plzně, byli unešení i z moderní architektury (Tančící dům zabodoval). Nakonec jsem jim krátce pověděla o komunismu a ukázala knížku O zlém brouku Bramborouku (kdo nezná, najde zde), jako ukázku tehdejší propagandy. U toho jim došla řeč. Myslím, že i když komunismus už probírali, si až teď dokázali alespoň matně představit, o co asi šlo. Každopádně mají o čem přemýšlet.
Ostatně, já též; byla jsem totiž na kurzu profesního vzdělávání. Vybrala jsem si téma Pozitivní intervence a podpora, tedy něco, co se tu rozhodně hodí. Jaké bylo mé překvapení (a nejen mé), když na pódium vběhnul chlapík a vysvětlil, že jde v podstatě o zorganizování veškerého volného času, který dítě tráví ve škole, a to do posledních detailů. Na všechno se napíší pravidla, která musí děti dodržovat, objevují se v nich např. fráze "Nejez jídlo ostatním", či "voice #2", volně přeloženo "mluv hlasitostí 2". Jde v podstatě o programování dětí; vychází se z předpokladu, že dítě, které ví, co má dělat, nezlobí. Pro zájemce přikládám odkaz na video (první video na stránce). Přeskočte první třetinu, ta je tam, v duchu zdejší tradice, jen pro to, aby ukázala štastné uživatele a přesvědčila ostatní, že přesně tohle potřebují. Zbytek ale stojí za zamyšlení... učitelé vás mj. naprogramují i na to, že se nemáte vůbec na chodbě o přestávce bavit s kamarády (namísto toho si máte letmo zamávat). Tenhle program už je realitou na některých školách (na naší ne). Jsem docela ráda, že nevyděsil jen mě, ale i některé mé americké kolegyně... Na druhou stranu, jedna moje zkušená kolegyně, která už měla příležitost učit na několika školách, připouští, že by tudy mohla vést cesta; některé děti si toho totiž z domova (co se výchovy týče) opravdu moc neodnesou. Ještě že učím na škole, kde se tohle nemusí řešit.
2 komentáře:
Koukla jsem na to video a některé pasáže mi připomínají mé dětství za dob totálního socialismu - akorát jsme deklamovali trochu jiné (a přece stejné věci), jako např."Jiskra je čestná a mluví vždy pravdu". Taky mám pocit, že na základce řeší věci, které se děti u nás naučí v mateřské školce, nemluvě o tom, že třeba mytí rukou by si měly přinést už z rodiny... Bohužel si už delší dobu myslím, že Amerika by neměla být nějakým naším vzorem, a už vůbec ne v oblasti školství, kde jsme na tom v globále o dost lépe...
Byli bychom na tom dost podobně, kdybychom si děti netřídili do šuplíčků, ale nahnali je všechny do jednoho ústavu. To, že u nás třeba právě zanedbané děti schováváme do ústavů, nebo je pro jistotu neposíláme na střední školu, ještě neznamená, že jsme na tom líp a že máme být na co hrdí. S mými americkými studenty se výborně pracuje, jsou to aktivní (tj. chtějí se učit a chtějí tvrdě pracovat) a samostatně a kriticky myslící osobnosti. Do toho má spousta českých studentů opravdu daleko. Ale těžko srovnávat dva tak odlišné systémy...
Okomentovat