TÝDEN JEDENÁCTÝ - VÍKEND

Vynahradili jsme si lehce hektický začátek nového čtvrtletí. V pátek jsme šli na divadelní hru, kterou hráli a měli plně v režii naši studenti. Mají to skvěle vymyšlené; když vstoupíte do chodby vedoucí ke školnímu divadlu (máme tu celkem dvě), přivítají vás dvě studentky s lístečky, na které můžete napsat vzkaz hercům, které znáte. Herec si tak ještě před představením přečte hromádku vzkazů od těch, co mu drží palce; říkají tomu "ego booster". Představení jsme si opravdu užili; pro mě bylo největším překvapením, že jsem tam objevila některé své studenty, o kterých vím, že jsou ještě minimálně v jednom dalším klubu... mimoškolní aktivity jsou tu pro studenty opravdu důležité a škola je maximálně podporuje. Děcka je berou vážně; tak například školní kapela i fotbalisti měli nácviky/tréninky i během podzimních prázdnin, a to denně.

Sobotní ráno jsme strávili ve školní tělocvičně; kraj pro nás, učitele, a naše drahé polovičky (vžil se termín significant other, protože ten obsáhne všechny manžel(k)y a partnery, jak heterosexuální, tak homosexuální) zorganizoval zdravotní screening a očkování proti chřipce zdarma. Očkování proti chřipce jsme vynechali, protože na něj moc nevěříme, ale zdravotní prohlídka se šikla. Závěr: jsme oba zdraví a já jsem tu zhubnula 4 kg. Já vím, že v to zní paradoxně, protože USA platí za svatostánek nezdravé stravy, ale nás se to nějak netýká. Přes den pijeme většinou vodu (místní limonády nás nelákají) a fast food restaurace typu McDonalds a KFC jsou tu tak zašlé a špinavé, že jít se do nich najíst vyžaduje pro člověka zvyklého na sympatické hospůdky s atmosférou opravdu silný žaludek. Zatím jsme v nich byli jen třikrát a bereme to jako odstrašující příklad. A pak, jsme v Lake Havasu, kde je ráno sice už trochu chladno, ale přes poledne se venku stále ještě nedá vydržet; to člověk moc chuť na jídlo nemá. Na druhou stranu, co se zeleniny a ovoce týče, člověk tu dostane, na co si vzpomene. Místní mají pár zvyků, které Čechům mohou asi připadat dost exotické, třeba celer tu seženete jen v podobě stonků a listů, stonky se nakrájí na asi 5cm dlouhé proužky a jí se tu syrové, namáčené do dipů.

Přes den jsem zvládla přečíst knížku; svou první tady. Hurá, už se to zvolňuje.

V sobotu večer jsme šli k mojí mentorce na Halloween Party. Bylo to trochu dříve, než je obvyklé, ale co mají dělat dospěláci, kteří mají děti, takže Halloween stráví pocházením od domu k domu a dohlížením na to, že jejich dítěti se dostane opravdu jen sladkostí? Vzhledem k tomu, že šel i náš kolega, co vede místní divadelní soubory, jsme si mohli kostýmy vybrat ve skladu škoního divadla (je neuvěřitelné, jak dobře je vybavený; kromě šatů, bot, klobouků, čelenek, paruk, šminek, apod. tu mají i šicí stroj, takže upravují hercům kostýmy opravdu na míru). Party byla skvělá. Moje mentorka vyzdobila dům opravdu nápaditě; nezapomněla ani na své dvě čivavy: bílá byla za andílka s křidélky, černá za ďáblíka. K jídlu jste si mohli dát čivaví mozky či nakládané oční bulvy, zapít to krvavým punčem a jako desert přihodit nohu či zuby (z hmoty na gumové medvídky). Kostýmy byly super; mým favoritem byl chlapík, co měl nafukovací kostým selky. Prostě oblečete, nafouknete, a je z vás obrovská selka. Ke kompletu patří i nafukovací blond paruka s copánky. Celý večer jsem se bavila tím, že jsem si představovala, že zrovna tohohle chlapíka zastaví po cestě domů policie. Halloween je totiž až za 14 dní, takže by si to asi nespojili. Když stoupla hladina alkoholu, začalo se zpívat, ale profi:) Na zahradě u bazénku, kde se na zeď promítala Mrtvá nevěsta Tima Burtona, se najednou rozjelo karaoke. Nevím, jestli znáte karaoke od Playstation, ale je to docela legrace, protože na rozdíl od normálního karaoke sbíráte body za to, jestli zpíváte tak, jako zpěvák. Navíc se v publiku vyselektovalo několik opravdových šoumenů, a vybíralo ty nejhorší možné songy, takže jsme se opravdu bavili. Na selku parodující Britney Spears asi nikdy nezapomenu. Fotky ale tentokrát nezveřejním; jsou na nich totiž moji kolegové v dost legračních úborcích; nechci, aby se k tomu dostali studenti.

V neděli jsme si jsme přeložili pro místní informační centrum brožurku o Lake Havasu City do češtiny (to by mě zajímalo, jestli ji vůbec někdy použijí...ale co, poprosili nás o to, tak jsme jim vyšli vstříc) zašli do posilovny a užívali si líné nedělní odpoledne. Nedávat studentům domácí úkoly se vyplácí. Asi se ze mě stane hodná paní učitelka:))