Čtvrtek – Ve víru pískovcového prachu

Konečně jsme dojeli do pověstného Monument Valley, zaplatili indiánovi u vchodu 10 dolarů (po dlouhé době jsme museli použít papírové peníze, jinak se tu platí opravdu všechno kartou), prošli místní krámek se suvenýry (obvyklý sortiment: napodobeniny keramiky, pletených košíků, stříbrné šperky, trička, magnety...) , zhnehodnotili jeden cent (Filip je penězokaz a mám to zdokumentované!) a vydali se na cestu. Na devítimílový okruh kolem skalních obrů můžete vyrazit na koni, na otevřené korbě vyhlídkového auta, či v autě, ve kterém jste přijeli. Zvolili jsme poslední, nejméně romantickou variantu. Zprvu jsme litovali; cesta je totiž neudržovaná, plná kamenů a děr, kterým se občas nelze vyhnout. Jak se tam ale postupně začaly zvedat prašné víry a my pozorovali nebohé turisty na korbách vyhlídkových aut, jak si před obličej oběma rukama tlačí látkové kapesníky, byli jsme rádi, že sedíme v zavřeném autě. Museli si, chudáci odvézt podstatně více červeného písku než fotek. Na Monument Valley se asi s Filipem nebudeme shodovat... já na něj budu ráda vzpomínat; moc mě bavilo tam řídit, ale mám pocit, že Filip si to v roli spolujezdce moc neužíval:).
Po Monument Valley nás čekala cesta do Natural Bridges NM, do údolí, kde si příroda z dlouhé chvíle vytvářela pískovcové mosty. Po obvyklých hodinách jízdy rovně místní pouští se před námi vynořila stěna kaňonu a já z hrůzou zjistila, že po ní vede silnice nahoru. Na Korsice mi občas nebylo dobře, když jsem se podívala oknem dolů... a teď jsem měla po skále snad ještě horší řídit. Nakonec jsem to nejen zvládla, ale ještě si to užila, a to i cestou dolů, potmě. V Natural Bridges se totiž vyplatí zůstat do setmění, je to jedno z nejméně světelně znečištěných míst na zemi, na škále od 1 -10 (Bortle class, kdy 1 je nejtmavší) má za 2. Podmínky na pozorování hvězd a focení noční oblohy dnes ale nebyly nejlepší, když se protrhaly mraky a obloha se konečně vyčistila, ukázal se měsíc. I tak to ale stálo za to. Fotky z výletu zde.