TÝDEN ČTRNÁCTÝ

O novinky zase není nouze. V pondělí u nás byl Blood Drive, což je pojízdná transfúzní stanice. Prostě přijedou a vysajou povolné studenty nad sedmnáct let. Docela krvák. Škoda, že nevysávají už od čtrnácti, měla bych pár kandidátů na puštění žilou:).
Také jsem se dozvěděla, proč je většina mých studentů naprosto fascinována vteřinovým lepidlem. I normálně stabilní osobnosti to naprosto vyšine. Jsou z něj úplně hotoví, kdykoliv jim ho půjčím, dostanu tubičku nazpátek prázdnou (slepí nejdřív co potřebují, pak sebe, pak kamaráda k lavici, pak si ho jen tak nalejou na nějakou část těla, aby si měli co sloupávat...). Tenhle fenomén mi byl dost nejasný až do chvíle, kdy mi to nedalo a zeptala jsem se.. odpověď byste neuhodli . Do šestnácti let jim tu nepovolí koupit si vteřinové lepidlo v obchodě, protože obchody nechtějí mít na kontě dětské „čichače“.
V pondělí jsme byli pozváni k ohýnku na pláži; pořádali ho baptisté, komunita Kim a Jasona (manželský pár, naši nejbližší kamarádi a mí kolegové). Je to ta samá komunita, co už před tím pořádala závody. Seznámili jsme se s několika příjemnými lidmi a dostali jsme pozvání do místní požární stanice. Nechyběla tradiční zábava: S´mores, opékané marshmallows, podávané s čokoládou ve dvou skořicových sušenkách. Fotky zde. Jak jsem si tak opékála svůj marshmallow, přemýšlela jsem, jestli Ginny na druhé straně Atlantiku už někdo ukázal, jak opékat buřty, či péct brambory v uhlí. Musím jí to nějak zařídit. Na celém večeru byla skvělá ještě jedna věc: nikdo nemluvil o víře, ani se nás neptali, jestli věříme. Prostě se tam sešli, protože jim jako lidem je spolu fajn, to je celé. Pastoři, se kterými jsme se bavili, jsou příjemní chlapíci se smyslem pro humor, vlastními rodinami a schopností bavit společnost. Žijí naprosto normálním životem; dokonce prý drží i Halloween kostele (přistaví pár hrobů a spoustu zmasakrovaných částí těla a strašidel:)).
Událostí úterý byly samozřejmě volby, byl to dost silný zážitek; jsem moc ráda, že jsem mohla být u toho!
Po úterý se to trochu zvrhlo; probírám se studenty gramatiku, takže jsem jim dávala průběžně rozbory vět za domácí úkoly... celkem za týden to 100 vět, tak nějak mi nedošlo, že s mými 160 studenty to znamená 1600 vět na opravování. Zkrátím to. S mými TAs a Filipem jsme to opravovali dva dny v kuse.
V sobotu přišel zasloužený odpočinek v podobě ranní hodinky power jógy, na kterou jsem zlákala své dvě kolegyně, a čtení knížky v křesílku na naší kamenné zahrádce. Přes poledne jsem se pokoušela nacvičit buchty a koláče na českou párty. Na těsto tu ingredience seženete, ale povidla neznají a tvaroh tu mají jen řádně prosolený. Ani po přidání cukru, vanilkového extraktu (vanilkový cukr tu taky neznají), citronové kůry a českého rumíčku, který si tu šetříme na vaření (protože půlku už nám vypili naši zdejší kamarádi), se nepodařilo slanou chuť přebít, ostružinová marmeláda místo povidel taky úplně neklapla... no, zbývá varianta brod: buchtičky se šodó, takže naši milí američtí hosté o rum nepřijdou. Když se zase trochu ochladilo, šli jsme s Filipem a Vinem na procházku a pak se pokusili vybrat hudbu na českou párty. Zasekali jsme se u Kryla, takže vybráno nemáme nic, ale zabékali jsme si řádně.