Ráno jsme rychle odepsali na část mailů a vyjeli do Death Valley. Přes dolní polovinu Sierra Nevada nevede žádná silnice, takže jsme „páteř Kalifornie“ museli objet. S hrůzou jsme zjistili, že silnice, kterou nám navrhl Google, vede před onu vojenskou základnu testující zbraně pro námořnictvo, takže jsme od ní upustili a vydali se po dálnici. Death Valley skýtá úchvatnou podívanou, ale byli jsme opravdu rádi, že byl prosinec. Přes poledne to tu je tak na tričko a kraťasy. Zato v létě teploty dosahují průměrně 43 – 46°C ve stínu (který jsme cestou opravdu neviděli). Což o to, takové teploty máme přes léto i u nás, v Havasu. Rekordní naměřená teplota tady je ovšem 57°C, a to už přestává legrace. V průvodci uvádí příklad turisty, co vyrazil po poledni (kdy už byla teplota 38°C) na procházku. Čekal, že mu zabere zhruba 30 minut a vzal si s sebou ani ne litr vody, jenže místní půda je tak erodovaná, že to, co na normálním povrchu ujdete za půl hodiny tu trvá až dvě hodiny. Jeho žena, která na něj měla čekat s autem v Zabriskie point, to po třech hodinách vzdala a zalarmovala záchranáře. Našli ho mrtvého, pět hodin od nástupu na trek; to už teplota dosahovala 45°C.
Člověk selhává, rostliny a zvířata se přizpůsobí. Kangaroo rats (krysa klokaní) mohou žít bez kapky vody za celý život (získávají ji ze semen, a zadržují ji pomocí speciálních nosních dutin ze vzduchu, který vydechují), pupfish (Cyprinodon salinus, nemá český název) jsou schopné žít ve vodě, která má třikrát více soli než ta mořská a navíc má 44°C. Dvě hlavní rostliny tady jsou pickleweed (slanorožec), který sůl z vody hromadí v malých „buřtících“ ve svém těle a saltgrass (Distichlis), který sůl vylučuje a nechává krystalizovat na svých listech. Fotky zde.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat