ŠTĚDRÝ VEČER NASTAL ... A KOHO TO ZAJÍMÁ?

Naše první cesta dnes vedla do obchodu s oblečením, neboť Filip, kterému kamarádi přezdívají Sklíčko (eufemismus pro sklerotika), zapomněl někde v San Diegu mikinu. Dál už nás čekala jen pětiproudá dálnice z LA, pro změnu opět s deštěm, nákup potravin kdesi v Oxnardu (pozn.: vzhledem k tomu, že jsme kromě řízení celý den nic nedělali, byl tohle zlatý hřeb dne. Vyzkoušeli jsme si automatický check-out, aneb buď sám sobě pokladníkem, fotky zde) a nekonečná cesta do San Franciska, kterou jsme totálně zvrtali. Tedy obrazně. Naplánovali jsme si totiž jednu z nejúchvatnějších cest v Kalifornii, I-1, vinoucí se po útesech a protínající známý Big Sur, ale než jsme se stačili vymotat z LA a přejet k I-1, už bylo půl šesté večer, což znamená tma. Namísto vlnící se silničky s dechberoucími vyhlídkami na moře a vysoké útesy jsme byli nuceni protrpět téměř 140 mil serpentýn ve tmě a mrholení (upřímně, tohle bylo opravdu dechberoucí; normálně dýchat jsem znovu začala až před San Franciskem). Štědrý den jsme tak strávili dost netradičně, každý z nás jsme pět hodin řídili. Jediným vytržením byla paradoxně česneková farma před San Jose. Klimatizace v autě nám okamžitě dodala téměř letální dávku puchu. Drákula si u nás už neškrtne... Do postele jsme se dostali až k půlnoci. To, že jsme přežili, jsme zapili českým rumem, který nám poslala maminka (ví, co mají mazlíčci rádi:)). Tak šťastné a veselé.