Zagitovala jsem Filipa k brzkému startu, takže jsme vyrazili už před sedmou, do tmy. Ukázalo se, že ani s nejlepší vůlí a jízdním řádem nepochodíme. Po dvou hodinách a dvou jízdách autobusem jsme ještě stáli v centru Honolulu, ale tentokrát moudřejší. Vtip je v tom, že se musíte neustále ptát řidičů. Při nástupu do autobusu řeknete „Aloha“, podstrčíte řidiči mapu, řeknete mu, kam jedete, a on vám řekne, kde vystoupit. Když vystupujete, necháte si poradit, co dál. Funguje to!
Cestování autobusem má jednu nezpochybnitelnou výhodu – máte šanci se setkat s domorodci. Zatím jsme se nezapovídali s žádným z kyprých Havajanů, ale podařilo se nám zaplést rozhovor se stařičkou Rakušankou, co se sem za Havajana prodala. Havaj z perspektivy člověka, co tu bydlí, nevyznívá nejlépe. Protože se sem musí všechno dovážet, je tu dost drahé žít. Cena bydlení je tu tak vysoká, že tu jsou rodiny nuceny žít pospolu na minimální ploše. Cítíte se tu „uvěznění“, jakýkoli výlet na pevninu, a to i za účelem neodkladného operačního zákroku, je finančně velmi náročný. Domácí obyvatelstvo je sice velmi vstřícné, ale vůči turistům; rodina jejího manžela ji nidky nepřijala. A práce? Většina místních má dvě zaměstnání, aby se vůbec uživila.
Z turistické perspektivy je ale Havaj ráj, a to i když prší. Dnes jsme navšívili Údolí chrámů, mormonský chrám Laie a Želví zátoku. Autobusem jsme tak dojeli až na nejsevernější špici ostrova. Přišli jsme u toho na další specifikum zdejší dopravy – dvakrát se nám stalo, že si řidič uprostřed jízdy zastavil u veřejných záchodků a nechal pasažéry čekat v nastartovaném autobuse, až se vrátí. Po cestě zpět jsme málem umrzli; poučení pro příště: na cestu do autobusu si vzít svetr. Nechyběla ani povinná tečka: jít si koupit vodu a jídlo na další den. Šok dne: když jsme se ptali pana řidiče, jak se dostaneme k Údolí chrámů (vyhlášené poutní místo uprostřed zachované přírody, s budhistickým hřbitovem) prohlásil: "je to až na konečné, a stejně to nemůžete přehlédnout, je tam velký McDonald's..." Ach jo, ty potvory vám vlezou všude. Fotky i s komentářem zde.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat