TÝDEN DVACÁTÝ PÁTÝ

Týden začal více než sympaticky; v pondělí byl Martin Luther King Day. Kromě toho, že jsem si stále dávala do kupy materiály na Romea a Julii (v 9. ročníku se tu probírá celá hra, v originále ze šestnáctého století), jsme se šli podívat s kolegy na nový dog park (fotky zde). To je vlastně plácek trávy uprostřed pouště za městem, kam lidé převezou svého domácího mazlíčka, aby se mohl seznámit s ostatními pejsky (a hlavně oni s ostatními majiteli). V Lake Havasu City v podstatě pejskaři, tak jak je známe, doteď neexistovali. Na ulicích nevidíte ani nohu, a to doslova. Lidé tu prostě moc pěšky nechodí. Když máte psa, venčíte ho tak, že otevřete dveře na vaší štěrkozahrádku (v lepším případě ho vyvezete někam do pouště). Hlavním důvodem je samozřejmě vedro, které panuje od března do září. Dalším důvodem, proč tu lidé nechodí pěšky, je fakt, že tu mají téměř všichni rodinné domy, a město se tak roztahuje do šířky. Na tomhle obrázku, který vytvořil Filip, je srovnání rozlohy Lake Havasu City, Plzně a Chomutova.

Do nejbližších potravin to máme pěšky 30 minut, po dost nehostinném pruhu země podél dálnice (takže většinou stejně jezdíme autem); nejbližší větší obchod je 17 km daleko, na druhém konci města. Škola je 10 km od našeho domu.

Začátek týdne jsem strávila před televizí. V pondělí dávali spoustu zajímavých reportáží a rozhovorů o MLK, v úterý byl inaugurován Barak Obama, muž, jehož otci tu ještě odpírali vstup do restaurací a jízdu v přední části městských autobusů. Je to neuvěřitelné; a tím nemyslím to, že je Obama prezidentem, ale to, co se tu dělo v minulosti. Dokonce ani ústava nebyla vždycky bez poskvrnky – černoch podle ní do roku 1968 platil za 3/5 člověka (Článek I., oddíl 2., týká se černochů v otroctví). O tom, jaký je k téhle otázce a k Obamovi přístup v Arizoně, už jsem psala. Jedno je ale jisté - Obama nebude veřejně vykládat, že je "dívenka z Texasu", jako to činil jeho předchůdce:)) Koho zajímají Bushismy, klikne zde či zde. Pro české verze (ne vždy dobře přeložené, ale alespoň vám umožní udělat si obrázek) klikněte zde a zde.

Pracovní týden šel krásně; konečně mi zbývá po večerech čas na Filipa, sledování filmu se sklenkou vína, či knihu.
Nejzajímavější zprávy tak měl samozřejmě Filip, který si začal shánět práci. Jak nám bylo vysvětleno: když si Američan shání práci, prostě objíždí všechny podniky, kde chce pracovat, a nechává tam svůj životopis (netýká se vyšších pozic). Vyhlídky nejsou slavné – i manželovi mojí kolegyně trvalo rok, než si v Lake Havasu City našel povolání, a to na dosti podružné pozici, navíc před dvěma lety. Teď je ale krize, takže zaměstnavatelé jsou rádi, když mohou udržet stávající počet zaměstnanců. Někteří propouštějí, a už jsme tu měli i několik sebevražd spojených s neschopností zaměstnavatelů splácet dluhy či platy zaměstnanců.
Aby ale nedošlo k nedorozumění: to, co si představujeme pod pojmy „krize“ a „chudoba“ je tu trochu posunuté. Jako případ ženy, na kterou dolehla zdejší krize, se v televizních spotech objevuje důchodkyně, bydlící ve svém (plně zařízeném) rodinném domě a vlastnící auto, stěžující si na to, že si nemůže dovolit koupit léky. Když jsme to viděli poprvé, nemohli jsme se nepousmát. Další srovnání: naši kamarádi, mladý učitelský pár, vlastní dům s bazénem, auto (na rozdíl od ostatních jen jedno), jachtu, a dopřávající si každoročně dovolené v zahraničí, přemýšlí kvůli krizi o prodeji jachty.

A chudoba? Když čtete oficiální dokumenty o chudobě, zhrozíte se. Uvádí se, že 58.5% Američanů mezi 25. a 75. rokem života se alespoň na rok ocitne pod hranicí chudoby. Pod pojmem „chudoba“ se většině asi vybaví lidé žijící ve velmi tristních podmínkách, mající stěží na jídlo. V USA je hranice chudoby 10.400 dolarů ročně pro člověka žijícího o samotě (1 person in family unit), tj. 224.000 korun českých (18.600 Kč měsíčně).
Než budu pokračovat, měli byste vědět, že ceny spotřebního zboží jsou tu stejné, či levnější než u nás (levnější je třeba oblečení a vybraná elektronika, benzín je dokonce 3x levnější než v ČR). Rodinný dům 3+1 i s pozemkem tady v Arizoně seženete za 60.000 USD, tedy necelých 1.3 miliónu, což je vzhledem k jejich platům (v porovnání s platy v ČR) dosti laciné. Průměrný roční plat učitele je tu podle CNN od necelých 40.000 USD tady, v Arizoně, na začátku kariéry, do 60.000 USD jinde a ke konci kariéry:), platy lékařů se pohybují od 128.000 USD do 170.000 USD, platy zedníků od 40.000 USD do 54.000 USD. (Pokud vám platy zedníků připomínají platy učitelů, vězte, že učitele berou na hůl všude na světě:). Přesto si tu ale rodinný dům koupíte za dva roční učitelské platy.)
Takže zpátky k chudobě: všechno sečteno a podtrženo to znamená, že do kolonky „chudí“ tu spadají kromě bezdomovců i lidé, co si stále mohou dovolit si koupit vlastní dům a auto. Z 91% domácností pohybujících se v pásu nejspodnějších 10% chudoby má barevnou televizi, 74% má mikrovlnku, 47% sušičku na oblečení, 23% myčku, 21% počítač. 46% oficiálně „chudých“ domácností tu vlastní dům nebo karavan, ve kterém žijí, 30% nich má alespoň 2 auta, 63% má kabelovou televizi či satelit.
Závěry si učiňte sami. Nás naše vyhlídky do budoucnosti v ČR ve srovnání s vyhlídkami, které bychom měli tady, napůl pobavily, napůl rozesmutněly. Ale co, nejlepší věci v životě jsou stejně zadarmo (a za členství v knihovně:))