TÝDEN TŘICÁTÝ

Moc děkuji všem, co se ozvali! Teď už mám jistotu, že Češi za oceánem nevymřeli, jak se zdálo - a že se tím pádem nemusíme s Filipem začít množit, abychom zachránili národ. Cosi mi říká, že “praotec Slunečko” by neznělo v učebnicích dostatečně seriózně. Když už někde, hledala bych postavu stejného jména někde v mezi Neználkem a večerníčky.

Dobrá věc se podařila:) – studenti z mojí 4. hodiny zveřejnili svojí parodii na druhé dějství Romea a Julie na YouTube, takže se na ně můžete mrknout. Myslím, že vám jen potvrdí to, co jsem se dočetla v jedné moudré brožurce od Fulbrightů: “Teenagers are just teenagers, everywhere in the world.” Studenti se tu možná musí podřizovat více pravidlům, ale to ještě neznamená, že se neumí odvázat. Spíš naopak: činní tak kdykoliv mají šanci.

Jinak tenhle týden byl zase pro změnu z jak minulého pololetí – dopoledne učit, odpoledne opravovat slohové práce studentů (nejlepší překlep: “Romeo in Juliet”). V pátek večer, přesně po opravení poslední slohovky, se navíc přidala bolest v krku. Ještě jsem si zajela s Filipem a kolegyněmi do kina na Slumdog millionaire (nenechte si ujít!), a pak rychle do postele. Tedy zas tak rychle ne – po cestě jsme to stočili do hospody na jedno. Já jsem nadiktovala barmanovi, jak mi má udělat grog (ha! konečně jsem si i já začala objednávat “off-the-menu”, jak to dělají Američané:0), a za chvíli už jsem se léčila tak, jak mě to naučil tatínek. Tedy ne tak úplně, místo tuzemáku jsme museli použít Bacardi; inu, na Kubu je to tady podstatně blíž než k nám.

Fotky tentokrát nebudou moje; o to budou lepší: jestli ještě neznáte LIFE photo archive, mohlo by vás to zaujmout:)