Snažíme se ještě využít poslední chvíle s našimi kolegy a kamarády. Ve čtvrtek jsme pořádali palačinkovou párty, aneb slané palačinky se špenátem a sýrem či ratatouille; navíc sladké palačinky s jahodami, ostružinami, zmrzlinou, šlehačkou... jak si kdo přál. Do těsta těch sladkých jsme nasekali čerstvé mátové listy, tak, jak to dělají v naší oblíbené vegetariánské restauraci v Plzni. Akce měla úspěch; a vášeň pro palačinky se rozšířila i po škole, protože jak se rozneslo, že nesu várku druhý den do práce, už se po nich sháněli i kolegové, co u nás nebyli předchozí den na večeři.
Na řadu přišly i naše železné zásoby z Čech, třeba mák. Mák jsme tu ještě na žádném pekařském výrobku neviděli; není tu ani k dostání ve větším množství. I přesto, že to pro místní musely být naše makové svatební koláčky tak trochu výstřední divočina, hrdinně se do nich pustili a zachutnalo jim.
V sobotu se konalo vepřo-knedlo-zelo. Náš kamarád, zapálený kuchař:), se toužil naučit dělat knedlíky. Vzhledem k tomu, že „vepřo“ i „zelo“ už uměl, vzal si je na starosti. Dost nám tím ubral starosti, protože my v přípravě masa zrovna nevynikáme. I vzali jsme obřadně ono kilo hrubé mouky, které nám poslala maminka přes Atlantik, a jeli jsme na návštěvu. Před fascinovaným publikem jsme pak z půlky pytlíku zadělali bramborové, a z půlky kynuté knedlíky. Následovala příjemná část čekání s alkoholem v ruce (safra, proč zrovna tuhle fázi vždycky doma vynechávám) a společenskou hrou Rummikub, což jsou vlastně žolíky, ale s plastovými kartičkami s natištěnými čísly. Zbytek si asi dokážete představit sami– večeře a sledování filmu v potravinovém kómatu. Kynuté knedlíky měly největší úspěch; jedna z věcí, kterou jsme sem slíbili poslat, je právě hrubá mouka. Tou druhou, věřte nevěřte, je český „armádní“ otvírák na konzervy. Náš kamarád z něj byl u vytržení. Nejvtipnější část na výměně je, že nikdy nedokážete odhadnout, co se bude líbit. Kolikrát jsme tu něco obdivovali a místní si téměř ťukali na čelo... a naopak. Alespoň se tomu pak všichni můžeme společně zařehtat.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat