Fascinace okolní přírodou pokračuje. Nad zahrádkou nám poletoval kolibřík (víme, že tu mají být, ale ve volné přírodě jsme před tím ještě žádného neviděli), a místní roadrunners (kukačky kohoutí) učí svá kuřátka profesionálně přebíhat silnici. Do zvěřince už ani nepočítáme křepelky a zajíčky, co nám pobíhají ráno a večer po zahradě. Člověk si klade otázku, z čeho tu všichni žijí (tedy kromě listů salátu a jadřinců, které jim tam mezi štěrkem nechávám).
Nutno podotknout, že ani naše domácí zvířena nezahálela. Ve čtvrtek jsme měli se studenty v mojí třídě možnost sledovat v přímém přenosu rybičky, které požírají svojí kamarádku. Měli z toho druhé vánoce, ale popis toho, co dělají Češi na Velikonoční pondělí, to netrumflo. Filozofie koledování a šupání je naprosto nadchla. Za čtrnáct dní, na prvního máje, bych se je asi měla pokusit navést, aby se líbali pod právě kvetoucími kaktusy occotillo.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat