Poslední setkání učitelů, co jsou letos v USA na výměně, se konalo v novém Mexiku. Asi nikoho nepřekvapí, že Nové Mexiko má největší podíl Hispánských obyvatel. Jinak tu ale kromě pár Aztéckých ruin, Pueblanů a jedné obrovitánské krápníkové jeskyně (tedy vlastně komplexu více jak 130 jeskyní) u hranic s Mexikem nenajdete nic, co už bychom neznali z Arizony. Snad proto se snaží nalákat turisty na přežívající indiánské a mexické tradice. Střed hlavního města Alberquerque je tak exploze barev a roztomilých náměstíček pueblitos, před kterými posedávají indiáni prodávající ruční šperky ze zdařilých napodobenin stříbra a tyrkysu.
Hlavním programem ale samozřejmě nebyla prohlídka města či návštěva indiánského centra s představením autentických tanců; dokonce ani výlet lanovkou na Sandia Peak (přes 3000 metrů nadmořské výšky). Snažili se nás tu totiž připravit na návrat domů. Ten prý totiž bývá často ještě obtížnější než pobyt v cizí zemi. Problémy se začleněním zpátky mají dvě třetiny účastníků; znovu plně zapadnout trvá 6 – 18 měsíců. Dostali jsme na to dokonce i knížku, a podstoupili workshop pod vedením Craiga Stortiho, experta na interkulturální komunikaci. Bylo to úžasně zajímavé – a děsivé zároveň, protože podle výsledků testů, které nám dával, jsem teď v USA plně sžitá s okolím, začleněná; což jinými slovy znamená, že můžu mít s vracením se zpátky docela problém. Ale co, přečtu si moudrou knihu a pak se uvidí. Fotky zde.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat