VYRÁŽÍME NA CESTU

Filip vstával v půl druhé ráno, aby ještě dovezl české studenty na letiště do Las Vegas. Podle itineráře jim letadlo mělo letět v 8:30, ale Ginny si pro Filipa připravila ještě jedno zpestření: padesát mil před Las Vegas mu zavolala, že část studentů letí už v 6:50, a že má zrychlit:) I když pak překračoval rychlost, kde se dalo, za což tady hrozí i vězení (sice jen přes noc, ale stejně), přijeli pozdě. Ginny nezbývalo než poslat studenty, co měli letět pozdějším letem samotné (podle plánu) a přeobjednat letenky pro první skupinu o pár dní později. Když se studenti dozvěděli, že mají pár dní navíc, přemluvili Ginny, že se nechtějí hned vracet, a že by rádi na nákupy ve Vegas, čímž se i Filipův návrat do Havasu prodloužil asi na čtvrtou odpoledne. Tou dobou nás čekalo ještě šest a půl hodiny řízení do zamluveného hotelu kdesi v Grants v Novém Mexiku. Naštěstí jsme to i přes únavu zvládli.