ZÁPAD FLORIDY

Příhodně, právě tady vynalezli opalovací krém. Nám se tu ale nejvíc hodil repelent. V našem prvním kempu na St George Island bylo komárů nejméně; celá situace byla ovšem vykompenzována tím, že jsme spali vedle odporně zapáchajícího kontejneru. I přesto byla noční koupel v moři s písečnou pláží, kde, jak jsme se později dozvěděli, právě v tomto období kladou vejce mořské želvy, jedním ze zlatých hřebů výpravy. Pak už stačilo něco málo pojíst a hopnout do stanu. Ráno nás čekalo překvapení – stůl byl pokryt drobky; po našich houskách ani vidu, zato v křoví okolo stanu se to hemžilo přítulnými hlodavci. Inu, subtropy, tady to žije.

Další den jsme strávili v Myakka River state park. Naše obavy z komárů se ani tentokráte nepotvrdily, ačkoliv jsme přespávali vedle řeky... zato aligátoři nás přivítali hned po příjezdu do parku. Při večerní procházce jsme ještě uviděli pár srn a dosti entuziastické divoké prase... zbytek večera jsme sice strávili u stolu vedle našeho stanu, ale při každém šustnutí jsem svítila baterkou do křoví:)).
Druhý den jsem se jela projet lodičkou po jezeře, kde má být až na 500 aligátorů. Bohužel, dnes se jim zase tak moc exhibovat nechtělo, ale alespoň volavky, supi a orlovci říční se nenechali zahambit. Ti posledně jmenovaní se bez ostychu řítili střemhlav pod vodní hladinu ve snaze ulovit si oběd... naprosto fascinující podívaná! I pro nás byl oběd jasná volba – prodávají tu totiž pochutiny z aligátořího masa. Být konečně na konci potravního řetězce je fajn, i když se občas vkrádal pocit viny, když jsme aligátora konzumovali s výhledem na řeku, kde plaval jeho soukmenovec. Co se gastronomického zážitku týče, ty měkčí kousky chutnaly jako kuře; ty tužší těžko říct.

To už bylo ale na čase přesunout se na jih, do národního parku Everglades. Udává se, že na sever od jezera Okeechobee převládá vlhké podnebí subtropické, na jih už tropické. Teprve tady začalo být nesnesitelně. Kvůli vysoké vlhkosti vzduchu je vaše kůže pořád mokrá; a komáři v mokřinách mají, zdá se, pro lidi slabost. Tady navíc už mohou podle ochranářů přenášet i virus Nilské chřipky či malárie. Naštěstí komárům nechutnal náš repelent, ale i před tím, než jsme ho nanesli, nás jich stačilo poštípat až dost. Repelent máme opravdu dobrý, jen mě vyděsilo, že bez obtíží rozpustil i barvu na mých sandálcích... kdo ví, co to dělá na naší kůži, navíc za vydatného slunečního záření. Navíc to, že si na nás sosálisti nakonec nesmlsnou, ještě neznamená, že nám neobletují obličeje a nebzučí do uší, takže jsme se nakonec stejně vydali na ústup do stanu.
Druhý den ráno nebylo o moc veselejší. Božský klid, spousta zvědavého ptactva, rozpačitě vycházející slunko... a hafo hladových sosáčků, což jsme vyřešili další, a ještě větší, dávkou repelentu. Ach jo. Následující pokus o procházku se ukázal být jako fiasko, neboť jsme zabloudili do oblasti, kde komárům ještě nikdo nevysvětlil, co to je DEET (účinná složka repelentu). Vyjížďka na lodi sice slibovala veselejší bilanci, ale až na pár krokodýlů, kteří se před námi snažili usilovně uplavat, a tři žraločky jsme neviděli nic z místních lákadel, kterými jsou hlavně delfíni a kapustňáci. I proto jsme se rozhodli se v Everglades nezdržovat a sjet na Florida Keys – ostrůvky, které se táhnou z jižního cípu Floridy jako navlečené korálky až na půl cesty ke Kubě. Fotky ze západu Floridy zde.