South Dakota

V Jižní Dakotě už zase začíná pořádné vzrůšo. Zajeli jsme se mrknout na celosvětově známé vytesané hlávky prezidentů. Naštěstí psal místní průvodce někdo, do měl rád fotografy, takže správně doporučil, že je monument Mt. Rushmore nejlepší fotit ráno, když je osvícen. Je to přesně to, co mi tak často schází... člověk se škrábe s foťákem na nějakou vyhlídku, jen proto, aby zjistil, že je kýžený objekt v hlubokém stínu, a tudíž téměř nemá cenu ho fotit. Při putovním výletě nemáte tolik času, abyste se na něj škrábali ještě jednou, až bude objekt osvícený, takže se musíte spokojit s odhadováním stínů v dané době podle map a plánků. Nechápu, že ještě někoho nenapadlo zahrnout do průvodců poznámky, kdy je nejvhodnější vyrazit památky či jiné turistické zajímavosti fotit; takový jednoduchý nápad, a přitom je k nezaplacení!
Po menším kufrování po okolí (způsobené mou momentální indispozicí číst mapy) jsme si tak našli příjemný kemp a těšili se na klidnou noc. Ta byla vzápětí trochu došperkována tím, že se ochladilo, a pak začalo přerývaně pršet; ale ještě mezi tím se podařilo našim sousedům udělat takový oheň, že ani deště ho zcela neuhasily, pročež nám skomírající polozuhelnatělá polena dotvářela kouřovou kulisu už tak bezútěšně vypadajícího večera. Kouř šel, jak jistě tušíte, zásadně jen na náš stan, takže se majitelé neobtěžovali s tím cokoliv dělat. Naštěstí jsme měli tajnou zbraň v podobě zbylých zásob rumu, takže nám to za chvíli zase tak moc nevadilo.
Cestou z Mount Rushmore jsme se stavili ještě učebnicovém městečku z dob zlaté horečky, Deadwoodu (asi znáte ze stejnojmenného seriálu, držícího se, až překvapivě, reálií – tedy až na milostný románek v druhé části příběhu), a na Devils Tower. Další popis najdete u popisků fotografií zde.